Moc ráda si čtu Vaše komentáře!

Leden 2018

Malé a velké věci v životě

22. ledna 2018 v 18:00 | Roo |  Téma týdne
Dovolím si říct, že v posledním roce jsem se hodně vyvinula mentálně. Ale přineslo to s sebou obavy, strachy, špatné pocity. Nutí mě to přemýšlet nad věcmi, na které nenacházím odpověď, a tak se v nich topím stále dokola. Večer a když jsem sama je to nejhorší. Bojím se samoty, bojím se, že onemocním a že umřu. Ale proč? Stejně umřeme všichni a skoro nic tu po nás nezbyde, nejsou všechny ty obavy zbytečné?
Bojím se, že mě přemůžou černé myšlenky, které přicházejí stále častěji. Stačí i malý impuls - někdo se rozčílí nad věcí, co není důležitá, například neumyté nádobí. Hned mi v hlavě přeskočí myšlenka, že na světě existují důležitější věci, než je neumytý talíř a proč to vlastně řešit, když stejně umřeme?
Bojím se, že nebudu moct mít děti, i přes to, že se mé mateřské pudy nedostavily a děti nemůžu zatím ani cítit. A to si ani nedokážu představit, jaký strach budu o mé potomky mít, když půjdou na první rande, první diskotéku,...

Doslova

21. ledna 2018 v 15:47 | Roo |  Téma týdne
Občas přemýšlím, co je vlastně ,,normální", a co už ne. Slyšet hlas ve své hlavě, jak na Vás křičí jménem. Křičí tak nahlas, až Vás to probere z polospánku a vyděsí Vás to tak, že už zkrátka neusnete. A to nejednou. Je to jako by jste měli uvnitř malého človíčka s megafonem. Mnoho lidí si to představí jako hlasitou myšlenku, jenže ono to je úplně jiné, než pouhá myšlenka. Po nějaké době si začnete domýšlet, že máte určitě nádor na mozku, nebo něco, co tento jev způsobuje. Ale když po testech, nezávislých na tomto jevu, zjistíte, že máte mozek naprosto zdravý, zamračíte se, a uvažujete, co to teda sakra je. A stejně. Mozek je zvláštní věc.

Deja-boo

16. ledna 2018 v 23:22 | Roo |  Citové chvilky
Právě prožívám nejcenější část mého života, kterou už mi nikdy nikdo nevrátí. A tak si říkám, co je správné v tomto období dělat, abychom toho později nelitovali?
Litovat - prožívat výčitky svědomí. Želet - můžete za dvě věci. Ty, které jste udělali, a ty, které ne. Co dělat v letech, kdy už nejste náctiletí, kdy musíte být zodpovědní, kdy se nemůžete na nic vymlouvat, kdy od Vás každý očekává maximum.
Nejcenější část života = mládí, krása, relativní zdraví a volný čas. Mít možnost dělat spontánní rozhodnutí s přáteli. Co když jich ale není dost? Ani přátel, ani spontánních akcí? To máte potom aspoň čeho v budoucnu litovat. Pokud vlastníte pouze jednu z možností, prožíváte relativní štěstí. Všechno je relativní, řekla dnes p. profesorka. I život?