Moc ráda si čtu Vaše komentáře!

Malé a velké věci v životě

22. ledna 2018 v 18:00 | Roo |  Téma týdne
Dovolím si říct, že v posledním roce jsem se hodně vyvinula mentálně. Ale přineslo to s sebou obavy, strachy, špatné pocity. Nutí mě to přemýšlet nad věcmi, na které nenacházím odpověď, a tak se v nich topím stále dokola. Večer a když jsem sama je to nejhorší. Bojím se samoty, bojím se, že onemocním a že umřu. Ale proč? Stejně umřeme všichni a skoro nic tu po nás nezbyde, nejsou všechny ty obavy zbytečné?
Bojím se, že mě přemůžou černé myšlenky, které přicházejí stále častěji. Stačí i malý impuls - někdo se rozčílí nad věcí, co není důležitá, například neumyté nádobí. Hned mi v hlavě přeskočí myšlenka, že na světě existují důležitější věci, než je neumytý talíř a proč to vlastně řešit, když stejně umřeme?
Bojím se, že nebudu moct mít děti, i přes to, že se mé mateřské pudy nedostavily a děti nemůžu zatím ani cítit. A to si ani nedokážu představit, jaký strach budu o mé potomky mít, když půjdou na první rande, první diskotéku,...


Kdysi jsem se bála jít dokonce i na pohovor, nebo k maturitě. Dnes? Nepodstatné věci, které zvládnu levou zadní a pokud ne, nic se přeci neděje, že? Život jde dál, zatím. Dokonce jsem byla pár měsíců bez práce, a vůbec jsem z toho nedělala problém. Práce pak přišla sama, a byla skělá. Z toho vyplývá, že nic se nemá uspěchat a že za něcím stojí něco víc(osud?). Všem mým přátelům radím, ať si nedělají z malých věcí velkou hlavu. A to radím i Vám, čtenářům!
Ve finále když shrnu všechny mé myšlenky, je vlastně i strach malá nepodstatná věc.

Nebojte se, myslete pozitivně a buďte zdraví - to vše spolu velmi úzce souvisí! Hlavně to zdraví, proboha.
Roo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice | Web | 22. ledna 2018 v 19:37 | Reagovat

Já třeba zdravá nejsem a ne z vlastní viny  ( už od narození ) , takže si můžu dovolit bejt negativní :p

2 jeife | E-mail | Web | 25. ledna 2018 v 17:27 | Reagovat

Neboj se ... jak říkáš, všichni jednou umřem. Tolik babiček a dědečků mi na LDNce vypráví o tom, co nestihli. To jsou vždycky chvíle, kdy se zamyslím nad tím, jestli vážně dělám všechno abych mohla jednou říct "udělala jsem všechno co jsem mohla, můj život byl super" ... :)
Otázka umytého a neumytého talíře je otázkou přítomnosti. Možná i přenesenou otázkou nedokončených věcí ... Jasně, můžeš ho nechat nashnout, můžeš ho třeba hodit z okna. Ale nebude ti líp, když ho umyješ a zítra si na něj dáš jídlo? Kruh se uzavře ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama